Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 2749/2020, ze dne 31. 5. 2022 vyjádřil k otázce, zda je možné zhojit nedostatek zákonem stanovené formy právního úkonu (v tehdejší terminologii) právním jednáním podle § 582 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění ("OZ") s účinky ex tunc (od počátku), ač takový právní úkon byl učiněn před účinností OZ.
V případě posuzovaném Nejvyšším soudem se Žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření kupní smlouvy k pozemku, jelikož jí mělo svědčit předkupní právo k tomuto pozemku ve smyslu § 3056 OZ. Své předkupní právo dovozovala z vlastnictví areálu, ke kterému měla nabýt vlastnické právo na základě ústní smlouvy uzavřené v roce 2000, jež měla být konvalidována v rocen 2019.
Soud prvního stupně žalobu na nahrazení projevu vůle zamítl. Ústně uzavřenou smlouvu o převodu areálu posoudil jako absolutně neplatný právní úkon (právní jednání). Nedostatek formy právního úkonu (právního jednání) konvalidován nebyl, jelikož účinky konvalidace nastupují ex nunc (od nynějška), nikoli ex tunc (od počátku).
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl ale, že absolutní neplatnost ústně uzavřené smlouvy nelze konvalidovat podle § 582 odst.1 OZ z důvodu zákazu retroaktivity.
Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně jako nedůvodné. Právní otázku posoudil podle § 3028 OZ. Podle § 3028 odst. 3 OZ se řídí jiné právní poměry (tj. jiné než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé před dnem nabytí účinnosti OZ, dosavadními právními předpisy. Závazkový vztah týkající se převodu tenisového areálu žalobkyni spadá pod tyto "jiné právní poměry". Jedná se o posouzení vzniku závazkového právního vztahu a nikoli o posouzení nabytí vlastnického práva (což představuje až jeho důsledek).
Rozhodující je okamžik vzniku právního poměru (tj. uzavření ústní smlouvy týkající se převodu tenisového areálu), jelikož ta byla uzavřena před účinností OZ, platí princip plné neretroaktivity.
V případě konvalidace se jedná o odstranění vady právního úkonu (právního jednání), nikoli o nahrazení neplatného právního úkonu (právního jednání). I když konvalidace působí zpětně, je spjata s původním právním úkonem (právním jednáním), a proto se i ona řídí původní právní úpravou. Z toho důvodu se dodatečné zhojení vady právního úkonu (právního jednání) řídí úpravou účinnou do 31.12. 2013.
Nejvyšší soud dodává: "Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon (§ 40 odst. 1 obč. zák.), jde o absolutní neplatnost právního úkonu. Absolutní neplatnost působí přímo ze zákona (ex lege) bez dalšího a od počátku (ex tunc), takže právní následky takového neplatného právního úkonu nenastanou, přestože sporný právní úkon existuje; subjektivní práva a povinnosti podle něj nevzniknou. Platí, že danou neplatnost nelze (v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) dodatečně zhojit ani konvalidací a vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu nepřichází v úvahu ani dohoda o nahrazení právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014 (tzv. opt in).".